Co je víc

Je večer,nemůžu spát a tak opět píšu.Vlastně ani nevím co chci napsat.

Můj zápis bude nejspíš tak zmatený jako mé myšlenky v hlavě.V poslední době Bradavice nepoznávám.I když lhala bych,kdybych tvrdila,že se nestaly i dobré věci.Staly.Jsem kapitánkou Havrapsárského famfrpálového týmu s Kath.Je to bezva,ale kdykoli si vzpomenu na ty špatné věci co se staly..Problémy jako by se teď valily ze všech stran.Nemám ani odvahu to napsat,ale asi to bude lehčí než o tom mluvit.

*přeškrtané řádky*

Stala se tu sebevražda,ale řekla bych,že k vraždě to nemělo moc daleko,někdo mně blízký se poranil,moje kamarádka je na tom psychicky velmi špatně a mně někdo naprosto narušil mé soukromí.Zvláštní jaký to mám pocit,že se to vše točí kolem stejných osob,ale někdo tady bude hrozně litovat.

Tak si tak říkám co to proti tomu je být kapitánkou a radovat se z toho,když někdo mezitím přišel o svůj ještě mladý,hodně mladý život.Já to prostě neumím,dělat,že se mě věci druhých netýkají a pokud není vše dokonalé tak spíš smutním než abych byla veselá.Jak odporná vlastnost,kterou si člověk nevybírá.

Ale musím se sebrat a taky,že seberu.Včera večer při tom obědě jsem měla pocit,že asi začínám šílet,byla jsem tak neskutečně  mimo.Chvíli jsem byla zahloubaná do sebe,když na mě někdo promluvil tak jsem se neskutečně lekla,byla jsem tak roztěkaná,ale po tom co jsem se dozvěděla co se stalo Berry jsem se najednou probrala.Jako kdyby mi něco řeklo : nevzdávej se! Sice je to spíš teď takové přežívání...

My to s Kath určitě zvládneme,věřím,že ano a že z Bradavic bude zase můj starý, jediný dobrý, domov,ale teď to asi ještě nebude.