Prázdniny s Ginou

Čas strávený s Ginou byl úplně jiný než s Rosou. S Gi jsem se cítila uvolněně, bezstarostně, bavila se. Ne, že bych tohle s Rosou nešlo, ale v její přítomnosti jsem se snažila být lepší, lepším člověkem. Nevím proč. To jsem s Gi nemusela, mohla jsem být sama sebou. Věděla jsem, že žádné souzení ani hodnocení mého chování nepřijde. Ale ani čas strávený s Ginou- kdy jsem byla tak nějak povrchně šťastná- nedokázal zahnat zlé sny.

 Ani si nevzpomínám, kde jsme se v létě poprvé viděly. Ze začátku prázdnin jsem se věnovala hlavně Rose a malé. Jenomže čím méně času na mě měla, tím více jsem vyhledávala společnost jinde, o to více s přibývajícími problémy. V první řadě jsem se chtěla opít, přivést mysl do bezmyšlenkovité otupělosti, zapomenout. Poprvé jsme to s Gi asi dost přehnaly, ale co. Vzaly jsme whisky a vydaly se do Portsmucku. Když už jsme sotva stály na nohou, začaly jsme se hecovat. Výsledkem bylo, že jsme si zuly boty a snažily se přejit po okraji mola. V tu chvíli nám to přišlo děsně zábavné a taky že bylo. Mám trochu ‘‘okno‘‘, takže si už ani nevzpomínám, kdo z nás dvou vlastně vyhrál. Jediné co vím bezpečně je to, že jsme se v jednom kuse smály. Byl to úžasný pocit-nemyslet a neřešit. Když se začalo stmívat, lehly jsme si na molo a pozorovaly hvězdy. Pochopitelně, netrvalo to dlouho a obě jsme usnuly.

Bohužel, alkohol se  stal od té doby řešením mých problémů. Kdykoli jsem se necítila dobře, vzala jsem láhev a pila. Nepotřebovala jsem někoho vidět, nepotřebovala jsem s někým mluvit. Stačila mi jen sklenka. Ze začátku to na mě působilo hodně,ale neřešila jsem to. Když se z toho pro mě stala běžná záležitost, začala jsem vyhledávat jinou další zábavu. Postupem času jsem s Ginou komunikovala víc a víc. Nakonec jsme se začaly bavit úplně něčím jiným. Vyhlížely jsme si prváky, které jsme mohly napomínát a nebo ''lovily'' ty, kteří by nám mohli být užiteční. Byla to úžasná zábava. V jiných volných chvílí jsme chodily nakupovat oblečení, které jsme pak spolu barvily. Během prázdnin jsem začala navštěvovat přemisťovací kurz, kde jsem byla nucena vídat Kath a Bennetku. Ještě že tam byla B. Kurzy byly celkem čtyři + závěrečná zkouška. Na poslední lekci jsem na Kath promluvila poprvé sama od sebe. Byla asi dost překvapená. No, já asi taky. Řekla jsem ji, že s ní chci po kurzu mluvit. Když za mnou po skončení přišla, sdělila jsem ji, co chci. Žádala jsem, aby jsme si naše společné oblečení, které jsme roky nakupovaly rozdělily na půl. Kath vypadala zaraženě. Je pravda, že mi hned první den prázdnin nabízela, že k oblečení budeme mít přístup obě, jenomže to jsem byla příliš hrdá a naštvaná dost natolik, abych ji řekla, že ji na to pitomé oblečení kašlu. Né, že by se za tu dobu můj vztek zmírnil. Byl to jen další druh mé zábavy a navíc mi mé věci už vážně začínaly chybět. Vztek ve mně ale znovu vzplanul, když mě Kath dovedla místo do Kotle k Devonovi. To mě vážně popudilo, hlavně, když mi říkala kudy mám jít. Odeskla jsem jí, že to tam znám. Mapu nepotřebuju, díky. Ale vymyslela jsem si to chytře. Budeme si brát jednotlivé oblečení popořadě, kus po kusu. Kath se to zdálo absurdní a taky že bylo. Ale sledovat její výraz- to bylo k nezaplacení. Rozdělit všechno naše oblečení, to bylo na hodně dlouhou dobu. Během toho procesu jsem si samozřejmě neodpustila své jízlivé poznámky. Tvářila jsem se pobaveně. Nevím co čekala- že ji padnu kolem krku? 

To, že bydlí s Devonem nebylo jediné co mi pilo krev. Když jsem se dozvěděla, že jde na svatbu Alashamy, nevěděla jsem jestli se mám začít smát nebo něco rozbít. Jo, na svatbu Alashamy-té co Kath odjakživa nemá ráda. To samé Berry. Tak vážně netuším proč jí najednou všichni milují. Já takhle přelátavá nejsem. Jednou něco řeknu, tak si za tím stojím. V den svatby jsem zahlédla Kath v kotli a měla na sobě podobné, né-li stejné šaty, které jsme měly na svatbě Rosy. Hlavou mi problesklo jestli nejde Alashamě náhodou za drůžičku, ale pak jsem se musela nad svým úsudkem pousmát-to je přece nesmysl. Byla pozvaná určitě jen kvůli Devonovi. Celý ten den, co byla většina lidí na svatbě jsem se poflakovala s Ginou, která taky nebyla na seznamu hostů. Musely jsme se té estrádě smát. Když se po skončení obřadu Rose vrátila, dozvěděly jsme se vážně šokující věci. Můj instinkt byl správný, Kath šla vážně za drůžičku. Jako by nestačilo, že se teď paktuje s Katie, kterou mimochodem taky neměla ráda. A ty děti, co za Kath běhají radši ani nekomentuji, stějně jako její prefektský odznak, s kterým se promenádovala po Kotli ještě tak týden po příjezdu.

Asi v půli srpna jsem si udělala výlet k prarodičům, abych s nima dohodla podmínky, kvůli jejich domu, ze kterého se stěhují. Když jsem se vrátila domů k Rose, šokovalo mě, že byl dům prázdný. Sedla jsem si a čekala, že někdo přijde, ale to se nestalo. Přemístila jsem se tedy do Kotle a šla za Ginou, jestli se něco neděje. Vzala mě k ní do stanu a vysvětlila, že u Rosy zůstávat nemůžu. Následovalo další přemístění k Rose. Šla jsem do svého pokoje. Gi chtěla, abych se sbalila a šla k ní. Jenže jsem tomu pořád nerozuměla. Sedla jsem si na postel-nikam nejdu, pomyslela jsem si. Za nějakou dobu pro mě Gi přišla, když zjistila, že nejsem hotová. Ptala se, co se děje. Řekla jsem, že nikam nejdu-že nikam nechci. Gina se mě snažila přesvědčit. Usmyslela jsem si, že dokud mi neřekne vše, tak prostě ne. Nakonec jsme teda sbalily věci spolu, přemístily se k Gině a ona mi vše pověděla. Vyprávěla mi to vážně detailně, až jsem z toho usnula. První noc u ní jsem tedy z části strávila v křesle. Druhý den ráno mě zavedla do pokoje, který pro mě nachystala. Byl opravdu krásný a velký. Zalíbilo se mi tam. 

Poslední víkend jsme šly spolu nakupovat. Obstarávala jsem si knihy, pomůcky, oblečení a vše možné. Gina si šla na Příčné zařídit zase nějaké své věci. Pak jsme se rozhodly si někam vyjít.Na procházku jsme vzaly Bessi s Paulem-Ankou. Děsivé zjištění pro mě bylo, když jsem těsně před odjezdem přišla do Kotle, kde bylo tak ''dvacet'' psů. Zjsitila jsem, že je začali prodávat v kouzelnickém zvěřinci. Když si vzpomenu co já jsem musela udělat, abych si psa sehnala a kolik jsem za něj zaplatila. To ho teď musí mít vážně každý? Bože. 

Poslední dny prázdnin byly smutné. Uvědomovala jsem si, že se zase budu muset vrátit na hrad. Je pravda, že s Gi jsem načerpala novou sílu a získala tak nějak nadhled, ale stejně se mi od ní ani ostatních nechtělo. Rosu jsem už moc nevídala, protože se schovávala i s malou, kvůli tomu neštěstí, co se u ní doma stalo. Ale, protože ani jedna z nás není nějaká ''fňukna'', uspořádaly jsme si na rozloučenou malý večírek. Já, Gina, Gian a jeho kamarád Adam.