Přátelé anebo taky ne

Píši

Až se mi uleví,tak přestanu psát.Vyleju to kafe,půjdu v klidu spát.

Musím říct,že dnes mám vážně velmi špatný den.Výhodou a možná zároveň nevýhodou toho je to,že pak obvykle vidím věci jasně,v pravém světlě a bez přikrášlění.A proto jsem se dnes rozhodla napsat něco o jedné z nejdůležitějších kapitol mého života-o přátelích.

Přátelé...kdo to vlastně jsou ti přátelé? Lidi,kteří vás nenechají ve štychu? Lidé,kteří jsou vám k dispozici a nápomocni?A co když jim to zrovna nevyjde a nemohou nebo nechtějí vám pomoci? Přestávájí jimi tedy být? Někdy si pokládám otázku o co jim vlastně častokrát jde a co z toho mají..

Asi netřeba říkat,že má nejlepší kamarádka je Katherine Star.Je tomu tak už dlouho.Je fajn,vtipná,optimistická a máme spoustu společného.No,někdy mě štve ta její ironie a její představa o tom,že nedokážu taky něco zařídit.Ale jinak je to spřízněná duše a vždy bude.Dále tu pak máme Berry Eger.Známe se vlastně už od prváku,protože jsme stejný ročník,ale v podstatě se až tak moc dobře neznáme.Myslím,že mezi sebou nemáme ještě úplně přístupno.Na druhou stranu jsme se v poslední době dost sblížily a myslím,že ona je jedna z těch, s kterou když si padnete do oka,jde to pak rychlo.Líbí se mi na ní její odhodlání a víra v sebe samou.A myslím,že my a Kath tvoříme skvělé trio,ale samy to jsme zranitelné.Ale popojedem.Na řadě teď máme Rosalindu Myfair.Musím říct,že je to jedna z nejlepších dospěláků co jsem kdy poznala.Je starostlivá,loajální a celkově fajn.Jediný co nebylo až tak fajn,ta zodpovědnost,kterou na mě a ještě na někoho Rose hodila.Na druhou stranu nás to naučilo zodpovědnosti.No ona nejspíš věděla co dělá.Tak koho tu máme dále.Zkusíme z přátel nějakého kluka.Tak třeba Jamie Palmateer.Jamie je zvláštní.Podle mě rozpolcený.Někdy je dobře naladěný,vtipný,milý ale někdy zas když má ty svoje nepříjemné stavy,tak to je na facičku..Ale je to dobrá podpora z Havraspárum,jedna z mála co tam mám a je i pěkný.No a co dál.Neměla bych zapomenout na starého přítele,který je teď v Irsku.Na Mattyho Styxe.Byl to vážně dobrej kluk,můj asi nejlepší přítel a možná ještě něco víc,což naštěstí nestačilo vyplout na povrch.Kath by asi šílela a Matty ten nevím.Tomu by to bylo asi fuk,jako většina věcí,ale přítel to byl nejskvělejší.Mým oblíbencem se stal také Wilford Kerouac.Myslím,že na svůj věk je velmi nadaný.Jak na psaní,tak ale na spoustu dalších věcí.Je vážně charizmatický a líbí se mi,že se chová jako kluk.Přijde za vámi a dá se do řeči a nečeká na to až ho oslovíte,jako většina.Je odvážný a zábavný.Ještě se tak dobře neznáme,takže těžko říct co má za negativa.Ještě by tu byl někdo,koho jsem v nedávné době potkala a je fajn.Dokonce tak fajn,že to předčilo mé očekávání,která nebyla úplně kladná.Někdo o kom bych mohla a chtěla napsat,ale myslím,že né teď.Teď je to riskantní dokonce i v mé knize.Myslím ale,že jednou přijde čas.

*menší obrázek nakreslený perem připomínajicí havrana*

Po zápisu o mých nejbližších jsem zatím žádný nový zápis nenapsala.Jen z nudy nakreslila cosi připomínajicí spíš slepici v letu než orla:D Ale co jsem si tedy za tu dobu ovědomila a byla šokovaná je to,že jsem někoho opomenula.Ano,je to tak.Nechápu jak se mi to mohlo stát.Ale co už.Když už se stalo,tak se stalo,ale o to delší zápis se tomuto člověku chystám věnovat.Nemluvím o nikom jiném než o Samuelovi Hetsonovi.Myslím,že jsem ve svém podvědomí možná chtěla trochu.. zapomenout,protože jak Mattyho tak i Sama jsem dlouhou dobu neviděla a jelikož byli přátelé,tak jsem si je asi spojila.Zkrátka chybí mi naše parta.Sam byl bezvadnej,byl pro každou srandu a asi nejvíc jsme se vždy bavili v Kotli,kde byla jinak nuda.Jednu dobu se mi i líbil,to musím přiznat,ale zas komu né,že jo.Ale nevím,nejspíš jsme dost rozdílní.

No nic,snad už jsem na nikoho nezapomněla.Tohle jsou ti mí drazí nejbližší..

*malá kaňka připomínajicí kapku*