Vždycky je důvod se přestěhovat

Tak jsme to udělaly.

Odvážily jsme se a přestěhovaly se s Kath na tajné místo.

Na naše místo..

Na koleji už déle zůstat nemůžeme. Zůstat a čekat..čekat co bude, to ne!

Není tam podle nás bezpečno a když k tomu méte na koleji Lucase Colina, taky vám to moc nepřidá. Takže jsme fuč, myslím,že nikdo o tom neví a myslím,že nikdo si toho ani nevšiml. Jako myšky jsme se proplížily a odnosily všechny naše věci. Musela jsem propašovat Paul anku, ted by měl být už spokojený. Takže jsme v úkrytu a vyčkáváme. Myslím, že bych o tom měla říct Samovi, kdyby něco aby se připojil k nám. Jsem zvědavá co mají ti ministerští v plánu, každopádně hrad se rozdělil na dvě poloviny + nějaké přeběhlíky.

Čekají nás teď zkoušky, ale je to dost frustrující. V poslední době žádné hodiny nebyly a najednou mají přijít testy? Hmm..

Sedím tady už skoro po tmě a Kath tu vedle mne spí. Má trochu rýmu , takže tu tak pochrupkává *tolerantně se usmála* Dneska bych chtěla napsat něco o našem přátelství. Vždycky když se něco děje, tak si vzpomenu na ten osudový den. Jednoho horkého letního dne, kdy jsem poprvé přijela do té malé hospůdky. Dotáhla jsem si do neznámého pokoje plného neznámých osob svůj starý kufřík. Nikdy bych nevěřila, že za několik málo sekund se budu dívat do tváře mé budoucí nejlepší kamarádky.